Zaprášená fotoalba jsou domovem sentimentálních vzpomínek a starých podobizen. Dají se v nich nalézt různí lidé s různými zážitky. Například tenhle malý človíček z fotografie si toho zatím moc neprožil. Ráno kafíčko, pohodička, porod, no prostě den jako každý jiný. Nejspíš vůbec netuší, co ho v životě čeká. A proto, když se na fotku podívám, cítím potřebu předat mu některá životní moudra.
Tak především, ty pidimužíku, nezlob rodiče. Pravděpodobně budeš mít jenom jedny, tak je neodpuzuj svým ustavičným pláčem. Taky by ses už neměl počůrávat, to správní chlapi nedělají.
Probouzení v noci a vyžadování další ukolébavky už dávno vyšlo z módy, takže v rámci zachování dobré reputace ti doporučuji s tím přestat.
Až vyrosteš a budeš navštěvovat mateřskou školku, pocítíš možná chuť vyzkoušet si své zápasnické dovednosti. Bij se ale podle pravidel, útoky zezadu nebo vypichování očí nejsou hodny chování gentlemana. Bude-li se ti líbit nějaká mladá dáma, její srdce si nejlépe podmaníš květinami či milostnými sonety. Zde, ty malý Don Juane, na tebe apeluji, aby ses vyvaroval oplzlých a nemravných veršů. To tvá dáma jistě číst nechce a spíše ji tím urazíš.
Rád bych ti předal i osm obecných rad. Budeš-li se někdy cítit pod psa, teplý čaj a maminčiny koláčky ti určitě zvednou náladu. Hodně sportuj, výborně se uč, dostatečně spi, chovej se slušně a jez ovoce i zeleninu.
Nejsem si jistý, co by mi po tak velkém přívalu informací klučina řekl. Nejspíš by odvětil: „Beee bee beeeee…“ Možná by odpověděl: „Fňuk, fňuk, fňuk…“ Moji radu ohledně nebrečení očividně přeslechl. Snad si zapamatoval alespoň část tipů jak spokojeně prožít své mládí. A kdyby si na ně nevzpomněl, nic se nestane. Vyrostu z něj určitě dobře.
