Archiv rubriky ◊ Vztahy ◊

03 Dub 2012 Klidné a spokojené stáří

pece pro senioryNoční můrou všech lidí uvědomujících, že náš čas je vyměřený bývá představa, že zůstanou sami a nebudou schopni se o sebe plnohodnotně postarat. Dříve se počítalo s tím, že se o staré lidi postarají děti, v dnešní době to není ani při dobré vůli dost dobře možné. Přesto lze péči o seniory, kteří již potřebují pomoci s běžnými denními úkony zařídit k spokojenosti všech zúčastněných.

Pokud nechcete příbuzného umístit do některého ze zařízeních specializujících se o péči o staré a nemocné lidi, můžete zvolit péči v domácím prostředí.

Staří lidé mnohem lépe snáší pobyt ve známém domácím prostředí, potřebují ale společnost, pomoc a dozor. Změny je většinou stresují, velice lpí na svých věcech a domově. Vždy záleží na stavu každého jednotlivce. Pomoc může mít formu asistenčních služeb a zahrnovat těžší práce v domácnosti, nákupy, povlékání lůžka, vaření, doprovod k lékaři a podobně. Důležitý je i dohled na správné a pravidelné braní předepsaných léků, případně výměna inkontinenčních pomůcek. Pečovatelské a sociální služby, zahrnují i každodenní pomoc na plný úvazek, péči o ležící a nemohoucí seniory i péči o zdravotně postižené osoby. Další doplňkovou službou je pomoc při žádání o příspěvek na péči. Zaměstnanci domácí péče jsou kvalifikovaní profesionálové, se zdravotním nebo dalším odpovídajícím vzděláním.

socialni peceNejenom, že pomohou s každodenními starostmi, hygienou, stravováním a dalšími rituály, můžete využít i dalších služeb jako jsou paměťová cvičení a odborné poradenství.

Není lehké se dívat, jak blízká osoba stárne a mění se, důležité je mít k dispozici relevantní informace, které vám pomohou vyrovnat se se situací. Společnost Adamus s.r.o s bohatými zkušenostmi v oblasti domácí asistenční a pečovatelské péče zajišťuje pomoc seniorům v jejich domácnosti 7 dní v týdnu 365 dní v roce. Zajištěním domácí péče vám odpadne starost s vyhledáváním vhodného domova pro seniory a dopřejete svým rodičům, prarodičům nebo jiným blízkým osobám pocit důstojného dožití života, tak normálně a příjemně, jak jen to je možné.

17 Bře 2012 Spory o peníze jsou nejčastějším manželským problémem

Většina mužů má pocit, že ženy neumějí šetřit. Z toho pak pramení nesoulad v manželství nebo partnerství. Jedna moje velmi dobrá kamarádka, která neměla se společnými penězi v manželství zrovna dobré zkušenosti, to vyřešila po svém. Každý z partnerů má svůj vlastní účet a oba posílají několik tisíc měsíčně na účet společný, ze kterého se financuje běžný chod rodiny. Uznávám, že jde o extrém, ale na druhou stranu perfektně fungující extrém, který se ale nehodí pro každou náturu.

Já nejsem materiálně založená. Peníze jsem měla s každým partnerem společné. Ne vždy to dopadlo dobře, ale já jsme za každou zkušenost ochotná zaplatit. Musím ale uznat, že pokud bych neživila pouze sebe (a malého psa), zcela jistě bych na tuto problematiku koukala jinak a chtěla svým dětem dopřát určitý standard, i kdybych se nepohodla s jejich otcem.

Jak začít šetřit?

penizeNemáte přehled kolik měsíčně utratíte? Zdaleka nejste jediní, ale není nic jednoduššího, než si své výdaje sumarizovat na papír. Pište si vše, za co utratíte. Tedy nákupy v supermarketech, ale i všechno ostatní. Pak si jednoduše dáte do rovnosti příjmy a výdaje. Následně si stanovte reálný cíl a každý měsíc začněte nějakou hotovost odkládat, začněte klidně několika stokorunami.

Finanční odborníci doporučují mít rezervu ve výši dvojnásobku měsíčního platu. Nejen, že tyto peníze můžete použít jako rezervu v případě nemoci, ale také pokud dojde k nějaké havárii a budete nuceni koupit pračku nebo jiný spotřebič. Peníze, které vám přebývají, nechte vydělávat na spořicím účtu. Jednou z výhod také je, že k penězům nemáte přístup běžnou kreditní kartou. Proto nehrozí neuvážené nákupy.

Více o možnostech, jak ušetřit, ale také o velkém množsví finančních produktů se dozvíte na Finančním rozcestníku (www.financnirozcestnik.cz)

13 Bře 2012 Jak vidíte podnikatele Vy?
 |  Rubrika: Citáty, Vztahy, Zajímavosti  | Štítky:  | Zanechte komentář

podnikateleKdo nezkusil podnikat, neví, co je to za práci. Sice je fajn, že nad vámi nikdo nepráská bičem, ale na druhou stranu pokud nepracujete, tak nemáte. Podnikání není pro každého. Mnoho lidí jsou zarputilými zaměstnanci. Na zamyšlení nad tímto tématem mě navedl níže uvedený citát Sira Winstona Leonarda Spencera-Churchilla.

„Jsou lidé, kteří považují podnikatele za prašivého vlka, kterého je třeba ubít k smrti.

Jiní se domnívají, že podnikatel je snad nějaká kráva, kterou je možno nepřetržitě dojit.

Jen málokdo v něm vidí to, co doopravdy je, tedy kůň, který táhne káru.“

A jak vidíte podnikatele vy, naši čtenáři? Budeme se těšit na komentáře a rozsáhlou diskuzi.

11 Bře 2012 Děti potřebují lásku a pevné hranice
 |  Rubrika: Děti, Vztahy, Zajímavosti  | Štítky: ,  | Zanechte komentář

V dnešním článku bych se ráda zamyslela nad problematikou výchovy dětí. Ti z vás, kteří už děti máte, mi jistě dáte za pravdu, že nevychovat z dítěte malého teroristu je poněkud složité. Také vaše dítě usíná jen na ruce nebo v přítomnosti rodičů? Hned od začátku chyba.

zlobive detiPsychologové se shodují na tom, že dítě samozřejmě potřebuje bezmeznou lásku, ale stejně důležité jsou určité mantinely, které ho udržují ve společensky přijatelném chování. A jak je těžké tyto mantinely dodržovat pro dítě i pro rodiče si musí každý vyzkoušet sám. Hlavní je tedy důslednost. Pokud dítěti něco zakážete, ono „NE“ by mělo být opravdu rezolutní a konečné. Pokud váháte a nejste si jisti, dítě ihned tohoto prostoru pro nerozhodnost využije.

Také je velmi důležité, aby se na výchově podíleli oba rodiče. Navíc se potvrzuje, že děti z rozvedených rodin mají problémy za vztah bojovat. Mnohdy si neuvědomují, že jsou ženy a muži neskutečně rozdílnými bytostmi a vydržet spolu je těžké, i pokud vám nikdo nehází klacky pod nohy. Podtrženo sečteno, si partnera, se kterým chcete budovat rodinu, dobře vyberte. Pak se snažte vztah udržet, pokud je to možné.

Také si říkáte „tohle já nikdy svým dětem dělat nebudu?“. Ano, ne každý chce jít po vzoru svých rodičů. Nechcete dělat ve výchově stejné chyby. Uvědomit bychom si ale měli, že v tom případě je potřeba držet se určitého směru. Musíme si totiž přiznat, že známé praktiky nás budou stíhat na každém kroku.

19 Úno 2012 Kdyby věci uměly mluvit …

miminoZaprášená fotoalba jsou domovem sentimentálních vzpomínek a starých podobizen. Dají se v nich nalézt různí lidé s různými zážitky. Například tenhle malý človíček z fotografie si toho zatím moc neprožil. Ráno kafíčko, pohodička, porod, no prostě den jako každý jiný. Nejspíš vůbec netuší, co ho v životě čeká. A proto, když se na fotku podívám, cítím potřebu předat mu některá životní moudra.

Tak především, ty pidimužíku, nezlob rodiče. Pravděpodobně budeš mít jenom jedny, tak je neodpuzuj svým ustavičným pláčem. Taky by ses už neměl počůrávat, to správní chlapi nedělají.

Probouzení v noci a vyžadování další ukolébavky už dávno vyšlo z módy, takže v rámci zachování dobré reputace ti doporučuji s tím přestat.

Až vyrosteš a budeš navštěvovat mateřskou školku, pocítíš možná chuť vyzkoušet si své zápasnické dovednosti. Bij se ale podle pravidel, útoky zezadu nebo vypichování očí nejsou hodny chování gentlemana. Bude-li se ti líbit nějaká mladá dáma, její srdce si nejlépe podmaníš květinami či milostnými sonety. Zde, ty malý Don Juane, na tebe apeluji, aby ses vyvaroval oplzlých a nemravných veršů. To tvá dáma jistě číst nechce a spíše ji tím urazíš.

Rád bych ti předal i osm obecných rad. Budeš-li se někdy cítit pod psa, teplý čaj a maminčiny koláčky ti určitě zvednou náladu. Hodně sportuj, výborně se uč, dostatečně spi, chovej se slušně a jez ovoce i zeleninu.

Nejsem si jistý, co by mi po tak velkém přívalu informací klučina řekl. Nejspíš by odvětil: „Beee bee beeeee…“ Možná by odpověděl: „Fňuk, fňuk, fňuk…“ Moji radu ohledně nebrečení očividně přeslechl. Snad si zapamatoval alespoň část tipů jak spokojeně prožít své mládí. A kdyby si na ně nevzpomněl, nic se nestane. Vyrostu z něj určitě dobře.

20 Lis 2011 Křivda a nespravedlnost

V jedné knize (nevím už jaké, ale to je u mě běžné, to už jste si asi všimli – je to proto, že to mám nastavené tak: když přečtu něco, co mě hluboce osloví, tak se mi uloží do duše a je to tam navěky, není už pro mě pak podstatné kdo, kde, kdy a proč to řekl) jsem našla tuto větu:

DOBRÁ.    STALO  SE.    UŽ  V TOM  NEŽIJI.    MÁ  CESTA  JE  NYNÍ  VOLNÁ.    JSEM  V POLI  VŠECH  MOŽNOSTÍ.

Nabízím ji do oběhu, protože podle mého názoru má obrovskou sílu. Ano, všem se nám v životě staly „ křivdy “ a „ nespravedlnosti “ a zažili jsme „ podrazy “ a „ zrady “. Uvozovky užívám proto, že by se dalo velmi dlouze hovořit o tom, že nic jako křivda a nespravedlnost vlastně ve skutečnosti neexistuje a vše se nám stalo proto, abychom se posunuli dál.  Ale víc než všechno, co se nám stalo, nám ublíží naše setrvání v těchto pocitech křivdy, v těchto energiích ublížení a oběti.

Nebudu tu obšírně mluvit o nutnosti odpuštění těm, kdo nám to „ udělali “, místo toho nabízím tuto větu jako pomoc, abychom to alespoň opustili. Nedošli – li jsme zatím k ODPUŠTĚNÍ, volme alespoň OPUŠTĚNÍ.

Ano, stalo se. A je to pryč. Nesetrvávejme v tom, brzdí nás to v životě, vysiluje nás to. Už v tom nežijme, posuňme se alespoň o jeden – ten  první -  krok dál. Tím se uvolní a znovu otevře naše cesta. A vstoupíme do prostoru, kde na nás čekají další a další možnosti, příležitosti, výzvy a šance. Ale jistě není třeba mého tlumočení. Přečtěte si tu větu sami a sami si ji prociťte a rozkódujte. A opakujte tak dlouho, dokud bude třeba:

DOBRÁ.    STALO  SE.    UŽ  V TOM  NEŽIJI.    MÁ  CESTA  JE  NYNÍ  VOLNÁ.    JSEM  V POLI  VŠECH  MOŽNOSTÍ.

Hodně štěstí! Milena

07 Lis 2011 Velmi těžce snáším všechnu nespravedlnost a bolest světa…

…ať se týká lidí, zvířat nebo přírody vůbec. Pokud je v mých silách v konkrétních případech nějak pomoci, snažím se to udělat. Ale nad osudy zvířat, která jsme my-lidé zotročili, která týráme nebo jsme je vytlačili z jejich přírodních domovů, pociťuji obrovskou lítost a bezmoc. V takových chvílích jsem vděčná za modlitbu, která má podle mého názoru velkou sílu a mě i po letech pokaždé znovu dojímá.

Neznám bohužel jméno jejího autora, ale myslím, že on by jistě uvítal, že tato modlitba bude kolovat dál. Tady je:

tyrani zviratMODLITBA ZA ZVÍŘATA

Slyš naši pokornou modlitbu, Stvořiteli,
za naše přátele zvířata.
Zvláště za zvířata, která trpí,
za všechna, která jsou lovena,
nebo se ztratila, nebo se zatoulala,
nebo jsou vystrašená či hladová,
za všechna, která musí být zabita.

Vyprošujeme pro ně všechnu Tvou milost
a soucit pro ty, kteří s nimi přijdou do styku,
prosíme o soucitné srdce
a citlivé ruce a laskavá slova.
Učiň z nás samých skutečné přátele zvířat,
abychom tak rozdávali požehnání těch,
kdo jsou milosrdní.

31 Říj 2011 Úvaha nad křestními jmény

Je jisté, že každé jméno vyzařuje určité vibrace. Dokazuje to nejen numerologie, která to umí přesně vyjádřit slovy a vysvětlit vědecky, ale i pocit každého z nás. Všichni víme, jak se cítíme ve svém jméně. Někdo ho má rád, slyší na něj, rád ho poslouchá i říká, někdo se se svým jménem tak nějak smířil a někdo své jméno nemá rád. Někdo si ho považuje a cení, protože ho dostal po otci, který ho nosí už po svém otci, někdo se naopak právě proto od svého jména má potřebu distancovat…

milenoviceMyslím, že je opravdu důležité, jak člověk se svým jménem souzní. A myslím, že je nutné zařídit se alespoň tak, abychom si nenechali říkat zkratkou, zdrobnělinou nebo zkomoleninou jména, která nám vyloženě vadí. Totéž platí pro přezdívky.

Jméno si v naší tradici nevybíráme sami, dostaneme ho od rodičů „ přidělené“ na celý život. Pokud se Mileny v dětství udělá Milča, z Markéty Marka, z Jáchyma Jašík, z Jaroslavy Jája, z Karla Karlouš a podobně, je těžké jednoho krásného dne, kdy dospívajícímu člověku začne být zdrobnělina těsná nebo prostě nepříjemná, chtít po všech lidech, kteří se naučili toto oslovení používat, aby přestali.

Ale někdy je to nutné. Znám to z vlastní zkušenosti. Dodnes se dostávám do situací, kdy se musím vymezit a nepřijímat Milču, Mílu a Milušku, protože si v tomto oslovení připadám jako v cizím bytě. Nevytopeném.

Před několika dny ke mně přišla klientka na výklad karet…

Náhodou jsme se dostaly právě na toto téma. Neměla ráda své jméno. Ani své tělo. Ani sama sebe. Všechno to spolu souviselo. Nejvíc jí vadilo, pokud jí někdo říkal Katka, což u jména Kateřina použije asi většina lidí. Druhý den mi od ní přišel e-mail. Přestože byl krásný, něco mi na něm nesedělo. A hned mi došlo, co to je. E-mailová adresa zněla : katka.pospisilova. Zeptala jsem se jí, proč si sama zvolí adresu s tvarem jména, které nesnáší. Odpověď mi přišla z jiné adresy: kacka.pospisilova. A byl plný smajlíků. Prý se teď na poštu těší, zatímco dřív se nutila ji alespoň občas otevřít. A prý chodí samé příjemné zprávy.

Jelikož my si nemůžeme běžně měnit jména s tím, jak dospíváme, tělesně i duševně, jak to dělávali Indiáni, měli bychom uvažovat i o tom, jaké jméno darujeme svým dětem.

Rodičům může připadat „ in“ dát dítěti neobvyklé jméno, čím „zajímavější“, tím lepší, ale měli by si uvědomit, jak se s tím jménem bude žít člověku ve školce, škole, jak se mu bude nosit v dospělém životě, až se jím bude představovat sám za sebe.

Není ani náhoda, jaké máme příjmení, přestože to tak může vypadat. Příjmení je rodová záležitost -  rod, ke kterému patříme, ho kdysi ze závažných důvodů dostal a přijal. Náhodou nenosí ženy ani vyvdaná příjmení. Ony se rozhodly pro muže, jehož příjmení přijmou, vlastní volbou, vlastním rozhodnutím.

Vibrace příjmení je možné „ vyladit“ právě vhodně zvoleným křestním jménem. Vždycky existuje možnost vybrat si tvar jména, který je pro nás přijatelný, v krajním případě ho nahradit přezdívkou, ve které nám bude dobře.

10 Říj 2011 Milujte se navzájem
 |  Rubrika: Vztahy  | Štítky:  | Zanechte komentář

Po básni o lásce patří nabídnout k přečtení i část básně o manželství, protože přináší velmi cenné rady, jak ho udržet. Já se jimi řídím už pěknou řádku let… ;-)

Milujte se navzájem, ale nečiňte si z lásky pouta:
nechť je láska spíše mořem,

vlnícím se mezi břehy vašich duší.
Plňte si vzájemně své číše, ale nepijte z jediné číše.
Dávejte si vzájemně ze svého chleba, ale nejezte
vždy jen z téhož krajíce.
Zpívejte, tančete a radujte se spolu,

ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám,
právě tak, jak jsou samy struny loutny, i když se
všechny zachvívají stejnou melodií.
Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je
vzájemně svěřovali do opatrování.
Neboť vaše srdce může obsáhnout jen ruka Života.
A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe:
neboť pilíře chrámu stojí odděleně
a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš ve stínu
dubu.

25 Zář 2011 Věříte na Anděly strážné?

Z vlastní zkušenosti už velmi dlouho věřím tomu, že je nutné nezatěžovat naše děti, rodinné příslušníky, ani další lidi, na kterých nám záleží, naším strachem, našimi obavami, naší nejistotou.

strazny andelVelmi dobře tento postoj pojmenovala má kamarádka, jejíž osmnáctiletá dcera s čerstvým řidičákem začala bez jakýchkoli zkušeností jezdit rovnou služebně dlouhé trasy, a to sama, bez spolujezdce. Zeptala jsem se jí, jestli má o dceru strach. Podívala se na mě a odpověděla: „ Tím jí nepomůžu. Jediné, co pro ni mohu udělat je to, že se za ní modlím“. Tento postoj nemá nic společného s tím, jestli jste nebo nejste klasicky věřící. Důležité je, že věříte v dobro.

Dnes už lze vědeckými výzkumy dokázat a změřit sílu modlitby. A přání dobra někomu druhému je druh modlitby, ať už použijeme jakákoli vlastní slova. Nemůžeme udělat chybu, pokud si ochrannou energii, kterou někomu posíláme, představíme v podobě anděla strážného.

Srozumitelně to vystihuje článek, na který jsem narazila na internetu. Tady je, s menšími úpravami:

Kdyby každá matka, která se strachuje o své dítě, požádala anděla strážného svého dítěte, aby jej chránil, a pak se uvolnila a důvěřovala této ochraně, svět by se stal lehčím a bezpečnějším místem. Většina rodičů si myslí, že se chovají správně, když se o své děti strachují. Ale to není pravda. Strach je těžká a hutná negativní energie- vibrace. Energie strachu a energie starostí dítě zatěžuje.

Když ke svým dětem vysíláme lásku, léčivé a pozitivní myšlenky, obklopujeme je ochrannou silou, posíláme jim tak pozitivní vibrace důvěry a dobra. Samozřejmě, že to můžeme udělat pro kohokoliv dalšího, ať už je to přítel nebo někdo jiný. Láska je energie a my tuto ochrannou a pomocnou energii směrujeme svými myšlenkami tam, kde cítíme, že je jí potřeba.

Zdroj: www.mojiandele.cz, z knihy Světla andělů, Diana Cooper