Z vlastní zkušenosti už velmi dlouho věřím tomu, že je nutné nezatěžovat naše děti, rodinné příslušníky, ani další lidi, na kterých nám záleží, naším strachem, našimi obavami, naší nejistotou.

Velmi dobře tento postoj pojmenovala má kamarádka, jejíž osmnáctiletá dcera s čerstvým řidičákem začala bez jakýchkoli zkušeností jezdit rovnou služebně dlouhé trasy, a to sama, bez spolujezdce. Zeptala jsem se jí, jestli má o dceru strach. Podívala se na mě a odpověděla: „ Tím jí nepomůžu. Jediné, co pro ni mohu udělat je to, že se za ní modlím“. Tento postoj nemá nic společného s tím, jestli jste nebo nejste klasicky věřící. Důležité je, že věříte v dobro.

Dnes už lze vědeckými výzkumy dokázat a změřit sílu modlitby. A přání dobra někomu druhému je druh modlitby, ať už použijeme jakákoli vlastní slova. Nemůžeme udělat chybu, pokud si ochrannou energii, kterou někomu posíláme, představíme v podobě anděla strážného.

Srozumitelně to vystihuje článek, na který jsem narazila na internetu. Tady je, s menšími úpravami:

Kdyby každá matka, která se strachuje o své dítě, požádala anděla strážného svého dítěte, aby jej chránil, a pak se uvolnila a důvěřovala této ochraně, svět by se stal lehčím a bezpečnějším místem. Většina rodičů si myslí, že se chovají správně, když se o své děti strachují. Ale to není pravda. Strach je těžká a hutná negativní energie- vibrace. Energie strachu a energie starostí dítě zatěžuje.

Když ke svým dětem vysíláme lásku, léčivé a pozitivní myšlenky, obklopujeme je ochrannou silou, posíláme jim tak pozitivní vibrace důvěry a dobra. Samozřejmě, že to můžeme udělat pro kohokoliv dalšího, ať už je to přítel nebo někdo jiný. Láska je energie a my tuto ochrannou a pomocnou energii směrujeme svými myšlenkami tam, kde cítíme, že je jí potřeba.

Zdroj: www.mojiandele.cz, z knihy Světla andělů, Diana Cooper