Je jisté, že každé jméno vyzařuje určité vibrace. Dokazuje to nejen numerologie, která to umí přesně vyjádřit slovy a vysvětlit vědecky, ale i pocit každého z nás. Všichni víme, jak se cítíme ve svém jméně. Někdo ho má rád, slyší na něj, rád ho poslouchá i říká, někdo se se svým jménem tak nějak smířil a někdo své jméno nemá rád. Někdo si ho považuje a cení, protože ho dostal po otci, který ho nosí už po svém otci, někdo se naopak právě proto od svého jména má potřebu distancovat…
Myslím, že je opravdu důležité, jak člověk se svým jménem souzní. A myslím, že je nutné zařídit se alespoň tak, abychom si nenechali říkat zkratkou, zdrobnělinou nebo zkomoleninou jména, která nám vyloženě vadí. Totéž platí pro přezdívky.
Jméno si v naší tradici nevybíráme sami, dostaneme ho od rodičů „ přidělené“ na celý život. Pokud se Mileny v dětství udělá Milča, z Markéty Marka, z Jáchyma Jašík, z Jaroslavy Jája, z Karla Karlouš a podobně, je těžké jednoho krásného dne, kdy dospívajícímu člověku začne být zdrobnělina těsná nebo prostě nepříjemná, chtít po všech lidech, kteří se naučili toto oslovení používat, aby přestali.
Ale někdy je to nutné. Znám to z vlastní zkušenosti. Dodnes se dostávám do situací, kdy se musím vymezit a nepřijímat Milču, Mílu a Milušku, protože si v tomto oslovení připadám jako v cizím bytě. Nevytopeném.
Před několika dny ke mně přišla klientka na výklad karet…
Náhodou jsme se dostaly právě na toto téma. Neměla ráda své jméno. Ani své tělo. Ani sama sebe. Všechno to spolu souviselo. Nejvíc jí vadilo, pokud jí někdo říkal Katka, což u jména Kateřina použije asi většina lidí. Druhý den mi od ní přišel e-mail. Přestože byl krásný, něco mi na něm nesedělo. A hned mi došlo, co to je. E-mailová adresa zněla : katka.pospisilova. Zeptala jsem se jí, proč si sama zvolí adresu s tvarem jména, které nesnáší. Odpověď mi přišla z jiné adresy: kacka.pospisilova. A byl plný smajlíků. Prý se teď na poštu těší, zatímco dřív se nutila ji alespoň občas otevřít. A prý chodí samé příjemné zprávy.
Jelikož my si nemůžeme běžně měnit jména s tím, jak dospíváme, tělesně i duševně, jak to dělávali Indiáni, měli bychom uvažovat i o tom, jaké jméno darujeme svým dětem.
Rodičům může připadat „ in“ dát dítěti neobvyklé jméno, čím „zajímavější“, tím lepší, ale měli by si uvědomit, jak se s tím jménem bude žít člověku ve školce, škole, jak se mu bude nosit v dospělém životě, až se jím bude představovat sám za sebe.
Není ani náhoda, jaké máme příjmení, přestože to tak může vypadat. Příjmení je rodová záležitost - rod, ke kterému patříme, ho kdysi ze závažných důvodů dostal a přijal. Náhodou nenosí ženy ani vyvdaná příjmení. Ony se rozhodly pro muže, jehož příjmení přijmou, vlastní volbou, vlastním rozhodnutím.
Vibrace příjmení je možné „ vyladit“ právě vhodně zvoleným křestním jménem. Vždycky existuje možnost vybrat si tvar jména, který je pro nás přijatelný, v krajním případě ho nahradit přezdívkou, ve které nám bude dobře.
