V následujícím pojednání bych se rád se zaměřil na rozdíl mezi vnímáním státu Platóna a Aristotela. Mám na mysli řecký městský stát – polis. Oba dva se shodují v názoru, že ideální stát by měl být takový, který bude prospěšný pro své obyvatele. Čili životní úroveň populace by se měla zvyšovat a lidé by měli žít v blahobytu. Oba dva filosofové se však liší v názoru na způsob vlády.
Platón navrhuje, aby v čele státu stáli filosofové. Pouze oni totiž vykazují lásku k rozumovému poznání. Díky tomuto jsou vládci spravedliví a nelpí na bohatství. Platón zde pracuje s jakýmsi absolutním dobrem v podobě právě filosofů. Oni jediní vědí neomylně, co je dobré a co je špatné. Právě k tomuto předpokladu mám největší výhrady. Nedokážu uvěřit v neomylnost a vševědoucnost filosofů. Tak trochu mi to připomíná (ne)omylnost papeže.
Oproti tomu Aristoteles věří ve více demokratičtější a lidštější způsob vlády. Věří, že nastaví-li se správné zákony, budou se řadoví obyvatelé podílet na politickém životě mnohem více. Tyto zákony mají prosté občany přeměnit na ctnostné občany. Tito by se poté stali právoplatnými členy politického společenství. Je zde ale problém. Kdo a jak tyto zákony nastaví? Zde se opět vracíme k otázce neomylnosti nějakého nadřazeného intelektuála.
Řekl bych, že Platón i Aristoteles byli idealisté, a proto se mi nezamlouvá ani jeden z navrhovaných způsobů vlády.





