Už několik let u nás fungují občanská sdružení, která si kladou za cíl zpříjemnit pacientům pobyt na lůžku. Inspirovaly se, jak jinak, v zahraničí, kde jsou tzv. „clinicclowns“ již desítky let uznávanými léčiteli. Ale je opravdu klaun potřebný k vyléčení nemoci?

Jsem si jist, že obzvláště malé děti uvítají toto krátké zpestření pobytu na lůžku.

Komici přijdou na pokoj k pacientům a pod záminkou vyšetření se je snaží rozesmát (a v drtivé většině případů se jim to povede). Kdybych ale byl já, ťuk ťuk na dřevo, připoután na lůžko a přišel by za mnou pár pestrobarevně oblečených klaunů, uctivě bych je poslal do pryč. Ne, že bych neměl rád smích, ale představa dospělých lidí předvádějících, podle mne, trapné scénky se mi přímo hnusí. Jestli mi chtějí pomoci, tak ať mi přinesou třeba pořádné jídlo a ne tu „šlichtu“ co vaří v nemocnici. Ale to jsem zabrousil trochu někam jinam.

Podle mne není přímo smích to, co léčí pacienty. Já se domnívám, že tímto rozhodujícím faktorem je dobrá nálada. Někdo by si mohl myslet, že smích a dobrá nálada jsou synonyma, ale není tomu tak. Dobré rozpoložení je totiž množina zahrnující smích, radost, spokojenost a jiné stavy lidské mysli.

Odpověď na otázku, zda-li je klaun opravdu potřebný k vyléčení nemoci, je podle mého názoru NE.

Smích a jeho šiřitelé jsou pouze malé atomy v složité molekule, kterou nazýváme účinný lék. Jako centrální atom této molekuly bych označil podporu blízkých. Na mysli mám rodinu a přátele pacienta. Ti by mu měli dát najevo, že má proč bojovat s nemocí či úrazem, že jim na něm záleží, že není sám. V těžkých chvílích totiž nikdo z nás nemá samotu rád.

A co Vy? Budete na nemocničním lůžku osamoceni? Pomůže Vám více klaun nebo přátelé a rodina? Volte odpovědi pečlivě, jednou Vám můžou zachránit život.

Vážení vyznavači klidného života,

jsem velice poctěn, že Vás mohu informovat o mém přijetí mezi redaktory internetového portálu www.klidny-zivot.cz. Dá-li Bůh, budu zde nějakou chvíli prezentovat své osobní poznatky a postřehy pod pseudonymem Sage (čti: „sejdž“).

V současné době navštěvuji poslední ročník osmiletého všeobecného gymnázia v Mnichově Hradišti. Sám sebe bych popsal jako klidného, zamlklého a sportovně činného poustevníka. Zajímám se o vše a o nic, ze všeho si vyberu něco pozoruhodného.

Na další setkání u monitoru se těší, Sage

Milí čtenáři,

mým posledním příspěvkem bylo přání PF do roku 2012. Dnes se s vámi loučím. Moje iniciály M.K. dnes vidíte naposledy.

Byli jsme spolu od dubna 2011, třičtvrtě roku. Jelikož víme, že život je jedna neustálá změna, různé okolnosti způsobily, že už se na stránkách Klidného života nebudu vyskytovat pravidelně. Dál se budete potkávat s příspěvky mé kolegyně pod zn. admin. a s příběhy kolegyně Jarmily.

Mějme se všichni dobře, přeji nám všem KLIDNÝ ŽIVOT.

M.K.